Po vstupu do EU se v ekonomice ordinací a laboratoří příliš radikální změny neodehrály. Další změny budou nenápadné, avšak ve svých důsledcích velmi osobní. Dotknou se totiž platů - příjmů OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné).
Tyto změny souvisejí s přijetím měny EURo, snad v roce 2010.
Nenápadné změny se projevují ve zvyšování výdajů (nákladů) na provoz ordinací a laboratoří včetně cen spotřebovávaného materiálu. Čím vyšší jsou výdaje, tím menší může být základ daně a základ daně je v podstatě plat a zisk. Nejdříve zmizí zisk a pak se snižuje plat.
Jedním z prvních opatření, aby se plat OSVČ nesnížil je promítnout zvýšení výdajů do cen výkonů a výrobků.
Problematika cen se tedy v nejbližších čtyřech až pěti letech dostane na přední místo v ekonomice.
Je třeba si uvědomit, že zvýšení cen výdajů (nákladů) v průměrné ordinaci zubního lékaře o 5% činí v absolutní hodnotě 80 tis. Kč za rok.
Cenovou problematikou se zabývám proto, že po vstupu do EU bychom měli vědět, jaké postupy výpočtu cen a údaje pacientům z jiných států je nutné použít. Tržby od cizinců nemusí být malé. Domnívám se, že bychom se měli od původních států EU poučit a vhodné zkušenosti od nich převzít.
Typy cen
Z hlediska metodiky výpočtu cen se v praxi používají převážně tři skupiny metod. Metody jsou odvozené od:
- Nákladů potřebných na příslušný výkon nebo výrobek
(nákladový typ ceny),
- Srovnání cen s konkurujícími si subjekty v oboru
(srovnávací typ ceny),
- Parametrů, které mají menší či větší vazbu na cenu
(např. nespecifikovatelný parametr - historický vývoj nebo bod)
(parametrický typ ceny)
V současné době je ve zdravotnictví jako resortu převažující parametrický typ cen - výchozím parametrem byla a přetrvává cena bodu a její různé přepočty.
V ordinacích zubních lékařů podle mých zkušeností jsou převážně používány ceny vytvořené srovnáním.
Převážná většina tržeb ordinací je tvořena platbami pojišťoven a tudíž jejich cenami. Na ceny pojišťoven navazují ceny přímých plateb. Tam, kde je malá odvaha žádat přímé platby se celkové ceny přímo odvozují od cen VZP, tedy jsou v podstatě vytvořeny srovnáním.
Nákladový typ ceny se v zubních ordinacích používá zprostředkovaně přes minutové výdaje. Zprostředkovaně proto, že v mnoha případech nemají minutové výdaje přímou vazbu na hodnoty v peněžním deníku, nevychází z hodnot uvedených v daňovém přiznání, tedy skutečných výdajů (nákladů).
Základna cen VZP se vytvořila v roce 1997 a při zvyšování výdajů v průměru o 5% ročně bude do dvou let zastaralá.
V zemích původních členů EU se používá převážně nákladový typ ceny. Nákladový typ ceny je také vhodné použít při vysokém tempu zvedání výdajů, což je současné období přípravy na přijetí EURa.
Nákladový typ ceny
Nákladový typ ceny je odvozen od nákladů potřebných na příslušný výkon nebo výrobek. Když se k nákladům přidá zisk, vznikne konkrétní - individuální cena.
Nemělo by se u OSVČ zapomínat na započtení platu OSVČ do ceny, případně mzdy pracovníka, který práci na výkonu nebo výrobku vykonával.
Základní skupiny nákladů (u OSVČ výdajů) jsou:
Materiál - přímý
- protetické výrobky
- nepřímý
Služby - nájem + leasing
Odpisy + majetek
Osobní náklady - plat zaměstnanců
- sociální a zdravotní pojištění
Finanční náklady
Ostatní náklady
Součtem výše uvedených druhů nákladů jsou úplné vlastní náklady bez platu OSVČ.
Základní skupiny nákladů se dosazují do kalkulačního vzorce, jako např.: přímý materiál a protetické výrobky jsou samostatnou položkou kalkulačního vzorce, zrovna tak jako minutové výdaje, v nichž není započten plat a zisk.
Je třeba připomenout, že v počítačích mohou být instalovány programy, které některou z položek nejsou schopny aktualizovat nebo zahrnout do kalkulací aktuální ceny (např. protetické výrobky nebo aktuální ceny přímého materiálu).
Jen pro srovnání, jestliže se do kalkulací nezapočte zvýšení cen protetických výrobků např. o 5%, může v průměrné ordinaci chybět ročně 25 tis. Kč.
U laboratoří je zvyšování ceny přímého materiálu sice v absolutní hodnotě nižší (cca 5 tis./rok jeden pracovník), nicméně se po několika letech může projevit tím, že laboratoř vůbec nedosahuje zisk na obnovu zařízení.
Pro výpočet cen a kalkulací je třeba mít na paměti dvě odlišnosti:
1) Do kalkulací a cen se mohou některé druhy výdajů započítávat odlišně, než do daňových výdajů pro výpočet daně z příjmu.
Daňové a kalkulační výdaje se mohou lišit a také se liší.
2) Mezi pojmy "náklady" a "výdaje" je výrazný ekonomický rozdíl. U průměrné ordinace zubního lékaře může na přelomu roku činit až 250 tis. Kč.
Pozn.:
Náklady - je pojem používaný pro účetnictví (dříve podvojné účetnictví). V podvojném účetnictví se účtuje na základě vystavených dokladů, přičemž částky peněz na dokladech vůbec nemusí být zaplaceny.
Výdaje - je pojem používaný v daňové evidenci (dříve jednoduché účetnictví). V daňové evidenci se účtuje podle provedených plateb, přičemž vystavené doklady, na základě kterých platby probíhají, se jen evidují.
Rozdíl se může projevit na konci roku při neuhrazení faktur v daném roce.
Do kalkulací se někdy promítají časově rozdělené náklady, někdy ceny nebo části proběhlých plateb, a to podle toho, zda se příslušné činnosti výkonu nebo výrobku týkají.
Dílčí závěr: Nákladový typ ceny znamená zahrnout do kalkulací a ceny co nejvěrněji náklady nebo výdaje, které se výkonu nebo výrobku týkají. Smyslem je, aby ceny pokryly všechny nutné výdaje a při tom zbyly u OSVČ peníze na dostatečný plat a zisk, objeví se v základu daně z příjmu.
Současné účetnictví a daňová evidence
Většina ordinací a laboratoří jako OSVČ vede daňovou evidenci. Jak daňová evidence, tak i účetnictví je metodicky i v zákonech koncipováno tak, aby bylo možné spočítat základ daně z příjmů.
Není koncipováno tak, aby konečné údaje bylo možné bez úprav použít pro kalkulace cen výkonů a výrobků.
Pro zpracování ceníků zdravotních výkonů a výrobků se musí hodnoty zjištěné v daňové evidenci dopočítat nebo upravovat.
Je třeba upozornit na názor, že na zpracování ceníků může být vytvořen počítačový program, který ceník automaticky vypočítá.
Musím konstatovat, že tento názor platí jen při stavu, kdy se náklady nezvedají, nebo se zvedají jen málo. Podle mého názoru do inflace 1,5% a týká se jen cca čtvrtiny ordinací zubních lékařů a laboratoří.
Časem se totiž projevily výrazné ekonomické i jiné odlišnosti jednotlivých ordinací. Ordinace mají různé počty pacientů, jsou různě umístěny, mají odlišné specializace a vybavení, lékaři mají rozdílnou kvalifikaci a to vše se do nákladů, cen a kalkulací nutně promítá.
Ne všechny odlišnosti je možné do kalkulačních programů začlenit a smysluplně promítnout přes programy do cen.
Závěr:
Aby bylo možné včas ceny překalkulovat a vytvořit nové aktuální ceníky, musí být k dispozici aktuální účetní údaje členěné také pro potřeby kalkulací. Účetní by si tedy měly zavést takové členění výdajů i příjmů, které bude pro nové ceny potřeba.
V roce 2005 bude ve většině ordinací a laboratoří stačit členění dosavadního kalkulačního vzorce a druhů výdajů, dosud používaného pro výpočet cen výkonů zubních lékařů. Byl publikován v LKS č. 5/1997.
Avšak do budoucna bude nutné kalkulační vzorec i druhové členění výdajů upravit. Mělo by odpovídat měnícím se podmínkám v ekonomice a nákladovému typu ceny. Úpravy by měly respektovat a projevit se ve snížení administrativní náročnosti kalkulací a při tom umožnit prokázat pokrytí nutných výdajů ordinací a laboratoří.